Václav Smolka

Opus 11,  Chrámové a koncertní varhany (II+P/30) v kostele sv. Bartoloměje, Napajedla  (léta 2006-9)

Napajedelský kostel sv. Bartoloměje neměl štěstí na dobré varhany- starý mechanický nástroj nahradily v roce 1941 pneumatické varhany Josefa Melzera, využívající původní barokní skříň a ty pak v r.1987 nahradily rovněž nekvalitní pneumatické varhany Karla Zadáka, poskládané z toho „co kůry daly“ a s falešným dílenským prospektem děsivého vzhledu. Po těchto zkušenostech se farnost spolu s vedením města rozhodlo pro ambiciozní plán- stavbu nových velkých mechanických varhan v zásuvkovém systému, který by zvládl i koncertní nároky. Nástroj vznikl v období 7/2006-9/2009 a přes obtíže s financováním nemá v našem regionu v některých parametrech srovnání.
 

Rejstříková dispozice

II.manuál (Hlavní stroj, C-g ³, 56T)

I. Manuál (Zadní pozitiv, C-g^3, , 56T)

Pedál (C-f¹ , 30T)

Mechanické spojky I/II, II/P, I/P.
Celkový počet rejstříků 28+1trsm.+1ext., počet píšťal 1876.
Tónová traktura mechanická, rejstříková traktura mechanická, připravena na elektronickou „Doppelregistraturu“.
Ladění 440Hz/18^oC,Temperatura Valotti (1754).

Popis nástroje

30-ti rejstříkové varhany jsou na hranici rozhodování o dvou, nebo třech manuálech. Rozhodl jsem se pro dobře vybavené dvoumanuálové provedení, neboť jsem přesvědčen o tom, že je to lepší varianta, než chudý třímanuál- spojování manuálů není samospasitelné a ztěžuje hru. Navíc každý stroj musí mít základní pyramidovou výstavbu, čímž se barevnost zvukového obrazu ochudí vinou nutnosti obsazení základní pyramidy hlasů v každém stroji. Na druhou stranu je už dnes technicky možné zvládnout i vysokou spotřebu vzduchu tolika rejstříků na vzdušnici (II. man. má 12 rejstříků, z toho 16´Principál, 4x8´, Kornet 4x, Trompeta 8´….) při požadavku lehké a senzibilní hry ve střední a hluboké poloze.Protože by se vývoj neměl zastavit, je v tomto nástroji poprvé použit pro střední a basovou polohu tónového rozsahu tónové traktury systém, který na rozdíl od všech známých konstrukcí neodnímá varhaníkovi přímý mechanický kontakt s ventilem a tedy i tvorbou tónu, ale odebírá přebytečný herní odpor a nezplošťuje průběh tzv.“Druckpunktu“. Je snadno opravitelný a seřízení je stabilní v čase, v případě poruchy jsou případné další ventily ovládány klasicky mechanicky.To se okamžitě projeví zvýšeným herním odporem, což je signál k provedení opravy. Obě traktury jsou mechanické, ovšem rejstříková traktura je vybavena všemi potřebnými mechanismy pro doinstalování elektromagnetického ovládání, řízeného počítačem (tedy po varhanicku „Setzer s Doppelregistraturou“) Nástroj sám je prostorově členěn do dvou varhanních skříní- v té hlavní, sahající po zadní stěnu kruchty je umístěn Hlavní stroj a Pedál, do zábradlí se zařezává zadní pozitiv. Ojedinělé je použití středně široké německé Trompety 8´ v horizontální poloze, přímo nad hlavou varhaníka. Je plné délky (!) a v prospektu začíná  od tónu G - není pouze architektonickým prvkem prospektu nástroje, ale tímto umístěním se řeší některé technické a servisní problémy.

Hrací stůl varhan

Vzhledem k varhanářské normě a určitému firemnímu rukopisu je herní prostor varhaníka řešen obdobně, jako je tomu u op.5 (Opava, chrám sv.Ducha). Dubová rejstříková táhla jsou uspořádána vertikálně po skupinách podle příslušnosti k varhanním strojům (vlevo P + I.man., vpravo II.man.)  a to tak, že barevné hlasy (flétny,smyky,jazyky) jsou blíže varhaníkovi, principálové pak za nimi. V rámci ustálené firemní filozofie je hrací stůl kompaktní celek, zabudovaný do kvadratické ocelové konstrukce, což zajistí trvalou stabilitu jeho mechanismů.Veškeré dřevěné části jsou z dubu, nebo dubem dýhované laťovky. Manuálové klaviatury mají na spodních půltónech potah habrový, horní půltóny jsou ebenové. Standartně mají tzv. "americkou menzuru"- při zachování oktávové rezteče jsou mezery mezi horními půltóny širší pro lepší hratelnost. Historickým nástrojům se Zadním pozitivem odpovídá i přiřazení klaviatur- Hlavní stroj je na II. manuálu a Pozitiv na I.man. a to ze stejných důvodů. Takto lze totiž vést tónovou trakturu nejoptimálněji a to je zásadní parametr.Herní odpor se v Plenu pohybuje kolem 135g v celém klávesovém rozsahu, spojka I/II ztíží chod na cca 190g- tedy méně než dvojnásobek! Spojkové systémy jsou tradičně plovoucí, tzv. „amerického“ typu.Hrací stůl má orginální systém vyrovnávání horizontálního úseku tónové traktury zadního pozitivu pod pódiem varhaníka- nedochází tedy k nepříjemné „gumovitosti“ kláves tohoto stroje, které vykazuje většina varhan s takto vedenou trakturou.


Vzdušnice

Jsou skutečným srdcem varhan a na jejich konstrukci a provedení záleží, jaké herní a zvukové vlastnosti nástroj bude mít (málokdy spočívá příčina špatné funkce „mechaniky“ v tónové mechanice samé). Jako vždy jsou zásuvkové, zhotovené z kvalitního masivního dubu, pouze potahy jsou z vodovzdorné překližky. Inovací je zde rozdělení vzdušnice hlavního stroje na 3 části (Bas a diskanty „C“ a „Cs“)- kromě menších rozměrů a lepší transportovatelnosti je zde ohromná výhoda pro intonaci- každý segment může mít jiný tlak vzduchu podle potřeby a také je i mají (viz dále). Díky tomuto řešení mají varhany navíc 2 přístupové lávky napříč vzdušnicí hlavního stroje pro ladění a servis. Pedál má dvě vzdušnice, dělené na „C“ a „Cs“ – jedna je umístěna v pedálových věžích, druhá je umístěna za varhanami a díky své malé stavební výšce nese 16´ rejstříky. Vzdušnice Zadního pozitivu je stejně jako u op.5 atypická, s vertikální ventilovou komorou a stojatými ventily. Tím je dosaženo přímého napojení mechaniky a minimální stavební výšky. Ventily z rezonančního smrku jsou počítány na základě několika protichůdných požadavků skutečně exaktně pomocí vlastních mat.fyz. počítačových programů. Je to jedna z mála oblastí, kde ve firemní filozofii není místo pro intuici a tzv. „zkušenosti“.Proto mají ventily v první polovině vzdušnice zvl. konstrukci, umožňující dosáhnout požadovaný odpor na odtrh a disponují přitom velkou rezervou co do množství dodávaného vzduchu. Tam, kde ani toto řešení nestačí, je použit výše popsaný systém pro zmenšení herního odporu na požadovanou velikost. Samotné zásuvky jsou zhotoveny ze skelného laminátu, který se ze všech možných materiálů jeví jako nejstabilnější a nejtrvanlivější a dá se dobře opracovávat. Toto řešení je neporovnatelně lepší, než historické provedení z dubu díky své životnosti a netečnosti vůči teplotě a vlhkosti. Jako těsnítka se používají osvědčené kroužky a ovály fy Schmit (Německo), jejichž funkčnost je prověřena 50-letou aplikační praxí. V rámci GO a čištění varhan není problém tato těsnítka nahradit novými. Píšťalnice jsou obvykle třívrstvé (dub-lípa-dub) a píšťaly na nich stojí v rastru obvykle až od 2´polohy- větší mají svařované ocelové věšáky, které při vysoké pevnosti potřebují málo místa a jsou prakticky nezničitelné. Jakkoliv je to pracné, jsou všechny píšťaly, menší než 2´ , vsazeny do individuálně vypálených kónických otvorů v píšťalnicích.
  
Tónová traktura

Musí s minimálním třecím odporem a pružením přenést ovládací sílu z klávesy na příslušný ventil a nevnášet do přenosu co nejméně setrvačné hmotnosti. Požadavky jsou to náročné a ještě navíc protichůdné, a to i v extrémních podmínkách chrámových prostorů. Na rozdíl od starých mistrů však disponujeme ohromným technologickým a materiálovým potenciálem a asi by nechápali, proč ho záměrně nevyužíváme. Já se mu nebráním a i při zdůvodněném použití např. Kašmíru na ložiska a habrového dřeva na raménka, úhelníky a páčky, jsou zde na hřídele použity ocelové a duralové trubky několika průměrů. Záměrem je totiž dosáhnout při co nejmenší výšce hřídelnice co nejvyrovnanějších setrvačných momentů a zkrutné tuhosti- délky se totiž pohybují v rozmezí 30 až 1800mm! Všechna ložiskové osky a všechna drátová táhla jsou zhotovena z nerezové oceli a tedy nezničitelná, je však třeba zvládnout vytvoření pravých a levých závitů v kterémkoliv jejich místě, což je mimořádně náročné.

Rejstříková traktura

Platí zde totéž, co o tónové traktuře a také zde bylo výhodné využít dnešních možností k realizaci odvěkých cílů. Proto je prakticky celá rejstříková traktura vytvořena z ocelových prvků (kromě vodorovných spřáhel) a veškerá ložisková uložení používají nerezovou ocel. Zlepšením oproti op. 5 (Opava-sv.Duch) je vícenásobné uložení dlouhých rejstříkových hřídelí (opatření proti pružení traktury v záběru) s využitím křížových kloubů- opět v nerezovém provedení. Vzhledem k finančním možnostem farnosti jsem se rozhodl realizovat tuto trakturu včetně přípravy všech prvků, potřebných k souběžné elektrifikaci někdy v budoucnu. Podmínkou je ovšem použití zásuvkových magnetů fy Heuss.

Vzduchotechnika

Zdrojem vzduchu je největší ventilátor maďarské fy Konyvés, která je momentálně technicky na nejvyšší úrovni a ten je spolu s primárním regulačním měchem (zásobní měch je u tohoto systému zbytečný) umístěn za izolační přepážkou za varhanami ve věži a proto je vzduch nasáván z prostoru za varhanami a sání je navíc vybaveno tlumičem hluku. Vzduchové rozvody jsou řešeny dřevěnými kanály a jak už bylo v oddílu vzdušnice zmíněno, každý segment vzdušnice má svůj autonomní membránový regulátor a individuálně nastavený tlak vzduchu podle potřeby intonace na místě- je jich tedy 8 (!). Obecně čím hlubší poloha, tím vyšší tlak a to pro dosažení co nejrychlejšího nasazení tónu (větší dynamika proudění vzduchu a vyšší energie). V tomto nástroji má tedy Zadní pozitiv tlak 650Pa, Hlavní stroj v basu 860Pa a diskant „C“ a „Cs“ pak 730Pa. Pedál ve věžích „C“ a „Cs“ má tlak 950Pa a zadní pedálová vzdušnice „C“ a „Cs“ pro 16´hlasy má tlak 1070Pa.

Nosná konstrukce a skříň

Jako obvykle je spodní část nosné konstrukce ocelová, z masivních profilů a svařovaná po segmentech kvůli transportu. Po sestavení a usazení na místě jsou všechny šroubované spoje ještě převařeny. Horní část kontrukce byla z polotovarů zhotovena až na místě na míru. Jsem totiž přesvědčen o tom, že takto se nepohne po celá staletí a zajistí stabilitu vnitřních systémů varhan, především však traktur. Obavy z rezavění jsou neopodstatněné, neboť ocelové prvky, existující ve varhanách více jak sto let jsou nanejvýš povrchově zoxydované., Rovněž si nedokážu představit tak veliké vyložení pedálových věží do stran bez jakékoliv podpěry z jiného materiálu- ze dřeva tedy rozhodně ne. Celá skříň je sestavena z dubových rámů a výplní, které tvoří vnější plášť varhan bez vlivu na vnitřní stroj. Zadní páry skříňových rámů mají průzvučné mřížky, aby se mohl co nejvolněji šířit zvuk pedálových rejstříků. Ze stejného důvodu jsou stropy a boky píšťalových věží celého nástroje osazeny otevíratelnými rámy s potahy z barevně sladěného textilu, které  neomezí šíření zvuku a přitom nedovolí vnikání prachu a jiných částic.Povrchová úprava je jako vždy provedena napuštěním Teakovým olejem a navoskována tvrdým voskem- dřevo tak může dýchat a povrchová úprava je opakovaně obnovitelná..

 Zvuková stránka varhan

Základní směřování je u mě stále stejné, krásu varhanního zvuku vidím v jeho maximální variabilitě barevných kombinací a proto se snažím (obvykle s malými nebo minimálními možnostmi) dosáhnout harmonické kombinovatelnosti jednotlivých rejstříků do téměř libovolných sestav, které by byly herně použitelné a zajímavé. Proto mě zvukově nejvíce oslovují nástroje z jihu až jihozápadu Evropy- tedy jihoněmecké, italské, francouzské a španělské. Naše moravské varhany k nim mají ovšem také blízko. Z pohledu na rejstříkovou dispozici je zřejmé, že v nástroji výrazně převažují kovové rejstříky, což je typické pro jihoněmecké varhany - dospěl jsem totiž časem k poznání, že s kovovými rejstříky lze z hlediska zvukového obrazu lépe pracovat. Jsem si vědom, že se u mých nástrojů nikdy nejedná o „bachovské“, nebo romantické či jiné varhany, ale proč by také měly být? Nejlepší dochované nástroje ze všech historických období svědčí o orginalitě a osobnosti svých tvůrců a jasně dokazují, že jedině tvořivý duch odolá zubu času a vše epigonské a poplatné dobovému módnímu vkusu zapadá. Jestliže staří mistři reprezentovali svou dobu tím, co vytvořili, měl bych i já jako jejich pokračovatel prezentovat dobu svou, která je radikálně odlišná od té předchozí- to je platforma, ze které vycházím.Vzhledem ke značné velikosti nástroje vůči prostoru bylo jasné, že nebude v plném zvuku slabý (principál přece musí zůstat principálem a flétna flétnou…). Výzva tedy spočívala v tom, aby působil zvukově ušlechtile a poslechově neobtěžoval. Proto jsou např. kvůli nenapodobitelné barvě disponovány 2 Principály 16´ a Pozoun 16´ s dřevěnými ozvučnami plné délky a přitom nepůsobí nepřiměřeně silně. Ve své kategorii tak nemá tento nástroj u nás srovnání. Jako zvláštnost v našem prostoru působí čtyřřadý Kornet se sólovými ambicemi na vyvýšených píšťalnicích, jak ho známe z francouzských varhan. Navíc je intonačně navázán na horizontální Trompetu 8´ tak , že se k ní plynule napojuje (Kornet totiž začíná od g^o) a zvětšuje tak plynule její plnost a sílu.   


 

Stránky věnované varhanám v kostele sv.Bartoloměje v Napajedlích