Václav Smolka, varhany Krnov - firemní filozofie 

Vážený návštěvníku mé webové stránky,
 
na tomto místě prezentace bývá většinou umístěn firemní profil jakožto základní informace o tom, co shlédnete dále – proto se i já na tomto místě pokusím nastínit svůj přístup k tvorbě varhan. Dle mého názoru často používané slovo „stavba“ totiž nevystihuje dostatečně přesně podstatu této činnosti. Řídím se při ní tím, co by se dalo nejlépe charakterizovat jako celostní filozofie, která se kontinuálně a někdy i lopotně vyvíjela po celou dobu mé, po kterou varhanami žiji,  a to je už více než 40let. V počátcích mi hodně pomohlo klavírní vzdělání a následně studium varhanní hry na ostravské lidové konzervatoři a též živá varhanická praxe při mém paralelním studiu technického zaměření. Největším přínosem však bylo moje působení v kdysi slavné krnovské varhanářské firmě Rieger-Kloss, a to v letech 1981-1989 na nejvyšších odborných funkcích. Začínal jsem v ní jako projektant (oficiální název byl tehdy asistent uměleckého poradce) a zároveň i konstruktér varhan, v závěru mého působení pak vývojově-výzkumný pracovník pro naprosto všechny oblasti varhanářského oboru. Neméně důležitým faktem pro můj odborný růst byly četné zahraniční stáže u renomovanch německých varhanářských firem (Geisecke, Laukhuff, Heuss, Fitzau). Právě tato mnoholetá odborná praxe ve firmě Rieger - Kloss způsobila, že se můj zájem plně koncentroval na varhany samotné, které svou komplexností a potřebou tvůrčího přístupu a nemalé dávky odvahy naplňovaly mou potřebu realizovat dary, které mi – jak se domnívám – byly propůjčeny, abych je zhodnotil ku prospěchu všech.
Ve své soukromé praxi jsem svými orginálními díly dle oficiálních statistik oslovil 45.000.000 lidí z celé planety a dotknout se mé práce mohli lidé od Japonska po Kanadu napříč celým světem. Jako spoluautor jsem reprezentoval ČR na Expu 2005 a po jeho skončení si japonská strana vymínila ponechání mých " Vodních varhan I"  pro trvalou instalaci jako nejůspěšnější exponát...

Historie tvorby varhan

Od pradávných počátků historie varhan až do 1/2 19. století byla tvorba varhan výhradně autorskou záležitostí jediného Mistra varhanáře, který disponoval všemi potřebnými znalostmi a dovednostmi a měl k ruce své pomocníky. Po nástupu průmyslové revoluce se však narodila manufakturní a tovární výroba varhan, která s sebou přinesla dělbu práce a snížení nákladů - tím se ovšem ve většině případů vytratil neopakovatelný duch mistra, vtisknutý osobností autora. Tuto skutečnost jsem si uvědomil již dávno, zjm. v době mé praxe u fy Rieger - Kloss, a proto jsem se rozhodl již na počátku mého soukromého působení, a to s plným vědomím všech možných rizik, že budu následovat trnitou cestou svých předchůdců, i když je to v dnešní době sebevražedné a všechny racionální důvody mluví proti ní (ve dvou se to lépe táhne a pod.).

Opravy,  rekonstrukce, přestavby a restaurování varhan

Zcela samostatně by se dalo hovořit o problematice oprav, rekonstrukcí, přestaveb či restaurování varhan, protože každá z těchto oblastí má svá specifika a je určitě nesmírně přínosná, i když je materie nástroje předem dána a není tedy velký prostor k tvorbě. Přesto jsem během času dokázal i u starých nástrojů odstranit či alespoň vykompenzovat některé systémové chyby, které v nich byly už od zhotovení zakomponovány, S těmi si opraváři varhan často  neví rady, protože tyto nedostatky nevidí, nebo jejich dopad podceňují. Vyjímkou je oblast restaurování - u tohoto typu prací totiž nemohu ani pomyslet na jakékoliv byť sebelépe míněné vylepšování, neboť původní materie historického nástroje musí být co nejautentičtěji zachována, a to i se všemi chybami!

Ve své dlouholeté praxi se neustále potýkám s neznalostí významu pojmů v nadpisu této kapitoly, které následně vedou k řadě vážných komunikačních problémů a proto cítím potřebu tuto neuspokojivou siuaci napravit. Ač nejsem jazykovědec, dovolil bych si definovat tyto často mylně užívané pojmy. K této snad troufalosti mne opravňuje domněnka, že jsem  v současné době pravděpodobně osoba s nejvyšší odbornou kvalifikací v této naší zemičce. Jak už výše uvádím mám za sebou hudební vzdělání již od mých 5-ti let a praxi varhaníka,jsem absolventem střední elekrotechnické školy, dlouholetou praxí u Rieger - Kloss se zahraničnímii stážemi a jednou z nejdelších soukromých praxí v oboru s  početnými realizovanými díly u nás i v zahraničí od Japonska po Kanadu. 

OPRAVA: Je to uvedení předmětu díla do stavu co nejbližšímu tomu, v jakém byl naposledy předán objednateli do užívání  a to za předpokladu, že tento poslední stav nástroje byl kvalitativně na uspokojivé úrovni. Přitom se obvykle používají stejné materiály, konstrukce a technologie, přičemž k jejich změnám dochází jen v malém a dobře zdůvodněném rozsahu a samotná materie nástroje zůstává beze změny.
REKONSTRUKCE: Zde platí stejná pravidla jako u opravy, s vyjímkou zásahů do materiálů, konstrukcí a technologií s cílem dosažení prvotního stavu nástroje, nakolik je tento stav možno ověřit a definovat. Tím se tento postup blíží restaurování, není však obvykle nutné používat složité, zdlouhavé a nákladné postupy typu asanace či petrifikace. 
PŘESTAVBA: U tohoto typu prací se vytváří nástroj částečně nový (a pokud možno lepší), ovšem integrující použitelné díly nástroje původního - jedná se tedy o zásadní kvalitativní změnu, a to nejen v oblasti konstrukce, materiálů a technologií, ale obvykle i změnu zvukového obrazu.

 

Tvorba nových varhan

Nyní se však soustředím na oblast tvorby nových varhan, neboť ta je jaksi nejvíce otevřená k diskuzi a cítím se v ní nejkomplexněji využit. Fundamentem mé výše zmíněné "filozofie" je analýza vývojových etap varhan v historickém, regionálním, uměleckém a technickém kontextu s cílem extrahovat z tohoto obrovského množství informací intence, s jakými naši předchůdci v rámci svých možností realizovali své projekty a jako jeden z mnoha jejich následovníků cítím povinnost pokračovat v tomto směřování tak, aby kontinuita byla zachována. Tak jako oni, i já syntetizuji z těchto poznatků své koncepce, které zachovávají tradiční řešení a postupy tam, kde čas prokázal jejich účelnost a životaschopnost. Pokud však vykazují nedostatky, systémové chyby či jenom rizika problémů, hledám to nejlepší možné řešení, které mi současný stav technologií a materiálů nabízí. Také je zde možnost dalšího vývoje varhan, což je  jejich unikátní vlastnost v porovnání s ostatními klasickými hudebními nástroji. Je totiž důležité si uvědomit, že naprosto stejně postupovali i ti z mých předchůdců, jejichž dílo v čase obstálo a došli všeobecného uznání a obdivu – obvykle však až po smrti.

 
Protože historie má jakousi nutkavou vlastnost se opakovat, tak i já se stejnou "zarputilostí" trvám na svém nazírání na tvorbu varhan, i když kolem sebe vidím často okouzlení módní vlnou barokizujícího retrostylu s celým aparátem historických technologií a materiálů. Je to nejspíš bezpečná cesta ke komerčnímu úspěchu, může však i svědčit o nedostatku odvahy a tvůrčí invence a navíc: jestliže historické nástroje vykazují po desítkách let provozu systémové vady (a ony je skutečně vykazují), budou je přece mít i jejich moderní kompiláty také! Snem každého objednatele varhan je ale zcela určitě co největší životnost, spolehlivost a pokud možno žádné provozní náklady - to platilo v každé době a platí tedy i dnes... A třeba právě z tohoto důvodu používám výhradně ocelové nosné svařované konstrukce, jejichž stabilita a životnost je bezkonkurenční a umožňují mi mnohem odvážnější koncipování nástrojů, než bych si mohl s čistým svědomím dovolit u dřeva, které je navíc nevypočitatelné.

 

 
Varhanní skříň jako architektonický prvek pak tvoří u mých nástrojů esteticky působící oplášťení a nemá přímou vazbu na vnitřní systémy - nemůže je tedy nijak negativně ovlivňovat. Najdou se o všem tací, kteří mi vytýkají že nemám rád dřevo, ale opak je pravdou: právě proto že ho ctím a chovám k němu respekt, používám ho tradičním způsobem tam, kde jsem si jist jeho spolehlivostí i třeba po staletí, protože znám jeho možnosti a rizika (dobrý generál se pozná podle toho, že nedává nesplnitelné rozkazy).  Důkazem z jiného soudku je to, že i po více jak 40-leté praxi mám všechny prsty...
Ze stejného důvodu, i když disponuji téměř všemi systémy varhanní elektroniky z vlastní kuchyně (některé z nich i patentovatelné - je to koneckonců původní obor mého technického vzdělání), aplikuji je velmi obezřetně a pokud možno tak (je-li to vůbec možné), aby neovlivňovaly základní funkčnost nástroje a byly tedy jakousi snadno nahraditelnou „bižuterií“ , kterou lze kdykoliv odpojit a nástroj s omezeními dále používat. V rámci výše zmíněné "filozofie" např. disponuji už od poloviny 4´ rejstříků ocelové svařované věšáky a nikoliv málo stabilní dřevěné rastry, zásuvky vzdušnic nejsou zhotoveny z tradičního dubu, ale ze sklolaminátu, který vydrží věky a je netečný ke klimatickým změnám a škůdcům. Píšťaly 4´ délky a kratší jsou individuálně vsazeny do kuželově vypálených sedel píšťalnic pro dosažení max. stability ladění, píšťaly hlubších poloh pak stojí na dubových kostkách s regulací průtoku vzduchu, což ušetří mnoho problémů při intonaci na místě. Drátové prvky tónové traktury, hřídele a osičky zhotovuji důsledně z nerezové oceli, přestože např. výroba závitů je technologicky velmi náročná. Tyto, a mnohá další zdokonalení, vyplývající z každodenní praxe, s sebou ovšem nesou obvykle vyšší nákladovost a pracnost - měly by se však během života nástroje vrátit tím, že nebude zapotřebí investovat do oprav a pakliže ano, měly by být snadné a finančně nenáročné. Za mimořádně důležité považuji upřednostnit v základním konceptu nástroje vedení mechaniky před ostatními aspekty i za cenu konstrukčních komplikací, jakou je např. nutnost použití výsuvného podvozku (můj op.1 a op.4) a současně zabezpečit co nejpohodlnější přístup ke všem zařízením a ladění. Dále je vždy pamatováno na opravitelnost, takže opotřebení podléhající díly jsou lehce demontovatelné….

Epilog

Takto by bylo možné pokračovat třeba až do úplného odhalení celého firemního „know-how“, což však není účelem tohoto prologu. Šlo mi především o nastínění mého úhlu pohledu na tvorbu varhan pro 21. století, která by měla mít svou svébytnou a orginální tvář, tak jako ji mělo doposud varhanářství v každém historickém období. Zároveň by ale mělo vykazovat znaky přirozeného a smysluplného vývoje varhan kupředu - základní poučka organologie přece praví: "Varhany jsou jediným klasickým hudebním nástrojem, který nemá ukončený vývoj! "