Václav Smolka

Opus 5,  Chrámové a koncertní varhany (III+P/34) v Minoritském chrámu sv.Ducha, Opava  (léta 1995-2002)

 Rozsah manuálů C-a³ (58T), pedálu C-f¹(30T).
Tónová traktura a spojky mechanické (s elektrickým přestavováním), rejstříková traktura zdvojená (mechanická i elektrická).
Paměťové kombinace: 320 (5x64 komb.), z toho 4 blokovatelné.
1x programovatelné Crescendo s 32 kroky.
Ladění 442Hz/18^oC, Temperatura Werkmeister III. Počet píšťal 2422.

Nový nástroj v chrámu sv. Ducha byl vytvořen na místě původních varhan, postavených firmou bratří Riegerů v roce 1895. Starý nástroj v systému mechanické kuželky byl v průběhu sta let několikrát opravován a rozšiřován, část traktury zůstala mechanická, další část pneumatická a celek esteticky nesourodý. Krom toho byl silně napadený červotočem a značně nespolehli.vý. Na speciální přání Památkového úřadu byla v novém projektu po zrestaurování a ošetření proti červotoči využita původní riegrovská varhanní skříň (po částečné korekci umístění v rámci kůru), nově pak byl do zábradlí kůru vestavěn zcela nový Zadní pozitiv se skříní, architektonicky přizpůsobenou skříni hlavní..
Nástroj je v našem prostředí specifický jak po stránce zvukové a dispoziční (blíží se nástrojům jihoněmeckého baroka s francouzskými prvky a se zvláštním zaměřením na zpěvnost a barevnost jednotlivých rejstříků při zachování jejich dobré pojivosti), tak i po stránce varhanářské a technické využitím velmi progresivních konstrukčních prvků.

Prostorové uspořádání nástroje na kůru.

Varhany jsou situovány na západní kruchtě kostela. Hrací stůl je vestavěn do průčelí varhanní skříně ("Spielschrank") a Zadní pozitiv v zábradlí je tak za zády varhaníka (odtud plyne i jeho název). Tónová a rejstříková traktura a vzduchovod jsou k němu vedeny pod úrovní podlahy v kanálu, hlubokém pouze 110mm (!). Prospekt původní skříně byl posunut o necelý metr dopředu, aby tak vznikl prostor pro rozšíření varhan a přístupové chodníky- u všech svých nástrojů se totiž důsledně snažím dodržovat zásadu co možná nejlepšího přístupu ke všem zařízením a píšťalovému materiálu a také aby každý  element varhanního stroje byl demontovatelný a opravitelný, o čemž se každý může přesvědčit a jak se zdá,vybočuji tímto přístupem z českého standartu. I tak po všech změnách oproti původnímu riegrovskému konceptu zůstává na kůru dost místa pro sbor či komorní orchestr.
 
Hrací stůl varhan

Hrací stůl je místo, odkud varhaník celý nástroj ovládá. Uspořádání hracího stolu vychází ze zažité praxe a klíčové rozměry jsou definovány mezinárodně uznávanou normou ISO 2000. Manuálové klaviatury jsou uspořádány stejně jako u obdobně koncipovaných barokních nástrojů (z naprosto identických důvodů) nad sebou v tomto pořadí: I. Zadní pozitiv, II. Hlavní stroj, III. Zadní stroj. Klávesy jsou jako vždy osazeny dřevěnými obložkami: na spodních půltónech ořechem a horní půltóny jsou habrové, standartně je menzura kláves tzv. „americká“, tedy s rozšířenými mezerami mezi horními půltóny. Herní odpor je díky konstrukci vzdušnic vyrovnaný (cca 130g) v celém rozsahu klaviatur a po sespojkování všech strojů nestoupne na trojnásobek, ale zvýší se jen o 50-70% (!). Manubria rejstříkových táhel jsou řazena do skupin podle určité logiky ovládání- zde jsou řazena do čtyřech bloků po dvou sloupcích, a to zleva doprava: Pedál, Pozitiv// Hlavní stroj a Horní stroj. Podle stopové délky jsou rejstříky seřazeny shora dolů a dalším pravidlem je to, že flétnové a sólové hlasy jsou blíže k varhaníkovi a principálové dál. Ovládací a signalizační prvky počítače jsou účelně rozmístěny na panelu nad III. manuálem, na liště pod I. manuálem a sekvenční ovládání též mezi jednotlivými manuály, na prahu pedálu a pro registranta na pravé příložce klaviatury I. man. Osvětlení notového stojanu a pedálnice spolu se stavitelnou lavicí varhaníka jsou dnes již samozřejmostí, samozřejmé ale není to, že je lavice elektricky přestavitelná i při zatížení varhaníkem! Nezvyklé a  až nadstandardní je ale dodatečné vybavení, které je běžnému zraku skryto ve skříni. Rejstříková traktura umožňuje dvojí ovládání - klasické ruční, vytažením rejstříkového táhla a elektrické, pomocí počítačových paměťových kombinací (se zachováním možnosti kdykoliv, i během hry, rejstříkovat ručně). Elektrický pohon registratury využívá celé řady netradičních technických řešení a progresivních konstrukčních prvků (zásuvkové magnety mají elektroniku pro řízení dynamického rozběhu a brzdění vlastní konstrukce, rejstříkové magnety ovládání spojek a tremol vlastní konstrukce mají 55mm zdvih jako mechanická táhla rejstříků vč. aretace polohy, což je světový unikát...). Výsledkem je nejenom velmi příjemné a intuitivní ovládání, ale díky výraznému zdvihu rejstříkových táhel je informace o zapnutých rejstřících velmi přehledná a chod registratury při počítačovém řízení je přesný a až překvapivě tichý. I při současné změně většího počtu rejstříků je jejich pohyb slyšitelný jen v bezprostřední blízkosti nástroje, zatímco dole, v prostoru kostela, je prakticky nepostřehnutelný.

 Vzdušnice

Srdcem varhan je vzdušnice a je klíčem k dobře a příjemně fungující tónové traktuře (problém dobře fungující „mechaniky“ totiž obvykle nespočívá v mechanice samé). Dnes již téměř vždy stavěná zásuvková vzdušnice obsahuje u těchto varhan řadu vylepšení. Varhany jsou živý organismus, který musí přežít staletí a přitom obstát v mnoha zkouškách. Všichni varhanáři přejímají od svých předchůdců základní osvědčené postupy a principy, které ale doplňují o nové, zdokonalující prvky a komponenty. Nejinak je tomu i u těchto varhan. Příkladem může být použití samostatných membránových regulátorů tlaku pro každý ze čtyř strojů- výsledkem je možnost použití optimálního tlaku pro každý z nich individuálně. Vzhledem k tomu, že je II. a III. manuál dělen na bas a diskant a Pedál má dvě vzdušnice dělené na „C“ a „Cs“, je ve varhanách použito celkem 9 regulátorů tlaku a plovákový měch za ventilátorem. To umožňuje podle potřeby nastavit různé tlaky vzduchu na každé vzdušnici podle potřeby, což je zde plně využito. Patentovatelné by mohlo být použití kompenzátorů, které řeší odvěký problém pružinových regulátorů tlaku- vykazují totiž pokles tlaku s rostoucím odběrem. U tohoto nástroje však zůstává tlak stabilní a dokonce by se mohl s rostoucím počtem znějících píšťal i mírně zvyšovat (zjasnění plena)! Tlak je tak konstantní při hře na jeden rejstřík,i při plenu či tutti, což silně přispívá k příznivému zvukovému dojmu z varhan jako celku.Vzdušnice Zadního pozitivu má kvůli co nejnižšímu umístění nad podlahou kůru zvláštní provedení- má svislou ventilovou komoru a ventily taktéž - Zadní pozitiv bylo vhodné spustit opticky hlouběji v zábradlí kůru, jeho klenba to však nedovolovala. Zvláštností je dále způsob generální regulace tónové traktury Zadního pozitivu- dvěma stavěcími šrouby na skříni lze posouvat celou vzdušnici i s píšťalovým strojem! Další vylepšení najdeme na ventilech, jejichž speciální úpravy umožnily zrovnoměrnění ovládacích sil v celém rozsahu manuálů a zvýraznění bodu odtrhu ventilu („Druckpunktu“) na klávese (viz kapitola „Hrací stůl“). Jeho zřetelné vyjádření při stisku klávesy cítí hráč v prstech a vnímá jej jako okamžik otevření/zavření ventilu, což je špičkovými hráči velmi ceněná vlastnost, přispívající k oblíbenosti mechanických varhan (na rozdíl od pneumatických a elektrických systémů, kde se sepjetí hráče s nástrojem stírá "posilovačem" traktury). Pro minimalizaci setrvačných hmot jsou navíc ventily zhotoveny z rezonančního smrku. Obě elektromechanická tremola vlastní konstrukce jsou ve srovnání s jinými provedeními téměř dokonale bezhlučné.

Tónová traktura

Spojení mezi vzdušnicí a hracím stolem zprostředkovává traktura. Hrací (tónová) traktura je čistě mechanická, s dřevěnými úhelníky, raménky a abstrakty a kovovými hřídelemi (kovová je i část abstraktů a mechaniky spojek v hracím stole). Její precizní provedení zajišťuje jak snadné a přesné ovládání, tak i spolehlivý chod při značných změnách teploty a vlhkosti v prostoru kostela. Tomu napomáhají velmi tenké cedrové abstrakty, které lze napínat malou silou a mají zanedbatelnou setrvačnou hmotu. Všechny díly, podléhající opotřebení jsou demontovatelné, regulační prvky jsou dobře přístupné, při konstrukci a projektování cest vedení traktury bylo pamatováno i na cestičky a lavičky pro obsluhu. Pro docílení maximální životnosti traktury jsou všechny osičky a táhla z nerezavějící oceli.

Rejstříková traktura

Stejně jako u tónové traktury je i u rejstříkové využito ve zdůvodnitelných případech moderních technologií a materiálů. Většina prvků je ocelová (horizontální spřáhla jsou z dubu), ložisková uložení používají nerezovou ocel a Kašmír. Její speciální provedení si vyžádalo elektrické zdvojení- mezi vzdušnice a do rozdělených zásuvek jsou vloženy spec. elektromagnety s řídící elektronikou, jejichž funkci řídí varhanní počítač. Ten umožňuje ukládání a vybavování navolených rejstříkových sestav a to i v rychlém sledu, což velmi pomáhá při koncertním využití varhan. Samotný počítač je speciálně určen pro tuto úlohu a je sestaven na bázi průmyslového automatu do těžkých provozních podmínek. Disponuje 64 kombinacemi v pěti samostatných blocích, z nichž 4 jsou blokovatelné klíčem. Součástí registratury je též i programovatelné crescendo se 32 kroky a všechny stavy zobrazuje dvojitý display nad III.man. Ovládání kombinací je řešeno systémem tlačítek předvolby (A – H) a volby (1 – 8) a pro pohodlnou obsluhu má varhaník základní funkce umístěny na liště pod I.man. a na prahu pedálu.

Vzduchotechnika

Ta začíná ventilátorem spec. provedení. Je umístěn v samostatné v místnosti za varhanami, spolu se zdrojem 24Vss a silnoproudým rozváděčem. Výhodou tohoto uspořádání je prakticky bezhlučnost v poslechovém prostoru a tak nic nebrání pořizování kvalitních nahrávek. Vzhledem k poměrům v místní elektrické síti je motor ventilátoru (výrobek Rieger z cca padesátých let minulého století) doplněn o stupňové spouštění. Aby varhany nebyly rozlaďovány vzduchem s jinou teplotou a vlhkostí, je do ventilátoru nasáván samostatným kanálem z prostoru varhan a má výměnný filtr. Plovákový měch v klasickém provedení slouží jako 1.stupeň regulace a další rozvod vzduchu po nástroji je proveden smrkovými kanály až ke vzdušnicím, které mají integrované membránové regulátory (viz „Vzdušnice“).

Nosná konstrukce a skříň

Nosná konstrukce je celá ocelová, sestavená ze svařovaných bloků, které se na místě po seřízení svaří, takže je maximálně stabilní po celou dobu života nástroje. K této koncepci jsem dospěl po důkladné analýze stovek konstrukcí historických varhan, které jsem měl možnost analyzovat a je to- v mém přesvědčení- jeden z předpokladů pro zajištění stability všech systémů, především pak tónové traktury. Rozměrově je hlavní nosná konstrukce přizpůsobena původní, zrenovované varhanní skříni (II.+III. + P) a umožňuje instalaci vzdušnic tak, aby byl zachován vzhled původního prospektu. Samonosná konstrukce Zadního pozitivu je kompaktní svařenec, bezpečně zajištěný v železobetonovém pažení zábradlí kůru. Skříň pozitivu je borová, rámového typu s výplněmi a její vzhled je přizpůsoben architektuře historické skříně za ním. Box se zásuvkovými magnety rejstříkové traktury je situován vpravo na boku skříně pozitivu. Propojení vzdušnice s prospektovými píšťalami je provedeno ohebnými kondukty, ostatní píšťaly stojí přímo v píšťališti.
  
Zvuková stránka varhan

Orginální (především v našich podmínkách) je zvolená zvuková koncepce nástroje. Inspirována je osvědčenými zvukovými obrazy barokních nástrojů s jihoněmeckými, italskými a francouzskými vlivy- cílem je tedy opět dosažení maximální barevnosti kombinací rejstříků při zachování jejich individuálního charakteru. Při intonaci rejstříků jsem spolupracoval  krátce i s varhanářem Ferdinandem Stemmerem ze Švýcarska a myslím, že to bylo pro obě strany velmi podnětné. Nástroj staví na zvukovém kontrastu jednotlivých strojů při zachování možnosti jejich dobré pojivosti při sespojkování a zachování dobré sledovatelnosti výrazných charakteristických hlasů při vícehlasé hře. Hlavní stroj obsahuje tři skupiny rejstříků - kompletní principálovou řadu (úplná zvuková pyramida od šestnáctistopého Principálu, přes základní osmistopý, čtyřstopou Oktávu, Kvintu, dvoustopou Superoktávu až po čtyř až pětiřadou Mixturu. Šestnáctistopý Principál v manuálu se v našich varhanách této velikosti prakticky nevyskytuje!), flétnové hlasy a jazyk, zastoupený Trompetou 8´německého typu, s mírně zakulaceným a nosným zvukem. Zajímavé je i disponování Kornetu 4x v diskantu, umožňující sólový přednes u značné části varhanní literatury. Z prostorových i zvukových důvodů je umístěn hned za prospektem na vyvýšených píšťalnicích se vzduchovými kondukty. Zvláštností třetího manuálu - Horního stroje- je velmi charakteristický Principál dřevěný 8´, na kterém je tento stroj vystavěn a který má zajímavý, sólově dobře využitelný charakter a měkce znějící Salicionál, jehož zvuk kupodivu nezaniká ani při současném souzvuku více rejstříků a cvičené ucho jej rozezná i v hustější registraci. Tam, kde by varhaník pravděpodobně očekával 4´flétnu široké menzury, najde překvapivě Fugaru 4´, která je připomínkou moravského varhanářství  a umožňuje překvapivé zvukové kombinace. V Zadním pozitivu jsou disponovány klasické "pozitivové" rejstříky vč. jazykového Rohu křivého 8´ (plné délky) a v našich podmínkách je netypický tím, že jsou v něm všechny rejstříky kovové,  což jej přibližuje jihoněmecké praxi a intonačně dává tato koncepce mnohem větší možnosti pracovat s barvou tónu.
I u tohoto nástroje bylo při konstrukci pamatováno na údržbu píšťalového fondu- středem píšťaliště vede 400mm široký křížový chodník. Ladění je tak dostatečně pohodlné, všechny píšťaly jsou v dosahu bez nutnosti vystěhování částí rejstříků pro umožnění přístupu k jiným. To je prvek, na který nebývá u většiny jiných varhan pamatováno a který velmi ocení především příští generace. Vždyť naladit některé starší a především přestavované a doplňované varhany je mnohdy rébus i pro trpaslíka či akrobata, natož pro normálně rostlého člověka.

Facit

Varhany v chrámu sv. Ducha představují příklad velmi moderně řešených varhan, jejichž zvuk je inspirován osvědčenými barokními vzory a přesto je tzv. "svůj". Zdařilo se i sladění s liturgickým prostorem a potřebami. Využití nejmodernějších poznatků a vlastních progresivních řešení přispívá k příjemnému a snadnému ovládání nástroje při zachování možnosti manuálního mechanického ovládání (kdo nechce využívat elektroniku a registrační počítač, nemusí, aniž by byla jakkoliv ochuzena zvuková stránka nástroje).

 Původní stav