Václav Smolka

Opus 3, Chrámové a koncertní varhany (III+P/42) v katedrále Božského Spasitele, Ostrava (léta 1995-8)

Spojky:  III/II mechanická, II/I, II/P elektrické 
Rozsah manuálů C-g³ (56T), pedálu C-f¹ (30T).
Paměťové kombinace: 320 (5x64komb.).
Tónová traktura mechanická, rejstříková elektrická.
Počet píšťal: 3072

Prostorové uspořádání nástroje na kůru

Varhany stojí centrálně na západní kruchtě kostela a jejich architektura je podřízena prostoru, v němž převažuje jakási „hranatost“. Ačkoliv symetrický prospekt barokního uspořádání je jakousi poklonou předchůdcům, nejedná se o repliku,ale o stylizaci, která svou jednoduchostí a mírností všech zlomů obrysů přiznává příslušnost ke konci 20.století. Díky štíhlému potstamentu nástroje zbývá dostatek místa pro sbor a hudebníky, kteří se ovšem bez umělého ozvučení obvykle neobejdou. Samotný nástroj je vestavěn celý do jedné varhanní skříně a varhanní stroje jsou uspořádány patrově nad sebou (celkem v 5-ti výškových úrovních). Hrací stůl je vestavěn do průčelí potstamentu varhan, pod průzvučná dvířka prsního stroje.

Hrací stůl varhan

Chassis je z větší části původní- jeho uspořádání je totiž víceméně v souladu s varhanní normou BDO a zvyklostmi. Bylo tedy nutné provést pouze renovaci a konstrukční úpravy tónové a rejstříkové traktury, které ovšem byly zásadního rázu. Rejstříková traktura je na rozdíl od Führerových varhan elektrická, protože je zde použito paměťové zařízení („Setzer“) a vnitřní uspořádání nového konceptu i finanční náročnost neumožnila realizovat tzv. dvojitou registraturu. Zajímavostí jsou vlastní rejstříkové magnety, které fungují na zcela novém principu a jsou jejich premiérou. Jsou přizpůsobené vnucené koncepci uspořádání a vzájemných roztečí, která je značně nevýhodná- nesmí se totiž umísťovat blízko sebe. Na rozdíl od zahraničních provedení mají menší spotřebu a větší zdvih při nižší hlučnosti. Tu snižuje i způsob jejich montáže- jsou totiž umístěny na dvou masivních vnitřních panelech, zavěšených na vyladěných pružinách a v poloze jsou fixovány měkkými silentbloky. Vnějších rejstříkových panelů se tedy nedotýkají. Dvouramenné klaviatury jsou repasované původní, s potahem z ebenu a habru. Jejich uspořádání vzestupně: hlavní stroj, horní stroj (v žaluzii) a prsní stroj (ekv. Pozitivu). Spojka III/II je mechanická, ostatní jsou nové, elektrické. Paměťové zařízení je adaptovaný průmyslový automat, disponující 5x64 kombinacemi ve čtyřech uzamykatelných bankách a ovládání je normalizovaně řešeno pomocí tlačítek předvolby (A-H) a volby (1-8) se standardním umístěním prvků na panelu nad III.man a liště pod I.man. Chassis je vybaveno standartně zářivkovým osvětlením pedálu a hracího prostoru. Chod tónové traktury je příjemný a lehký díky přestavbě dovezených vzdušnic (viz dále).

Vzdušnice 

Jsou srdcem varhan a jejich koncepce a konstrukce rozhoduje o vlastnostech traktury a chování píšťalového stroje. Z dovezených Führerových vzdušnic byla použita přestavěná mřížina s rámem ventilové komory a píštalnice. Samotné mřížiny jsou vyrobeny z překližky a všechny spoje jsou provedeny na čep a polodrážku. Čela kancel jsou pak samostatně zavíčkovaná. Tuto koncepci nabízí fy Laukhuff dodnes, překližková mřížina je však vlepena do dubového rámu! Fúhrerova konstrukce se tedy vyznačuje malou tuhostí (překližka, narušená polodrážkami), což se projevilo průhybem vzdušnic při plném zatížení- jsou totiž vcelku, ačkoli dělení na segmenty by tento problém minimalizovalo- průhyb totiž zvyšuje odpor přesouvaných zásuvek. Tónové ventily byly po přepočítání vyměněny a jejich zvl. konstrukcí byl herní odpor v basu vyrovnán se zbytkem klaviatury- jedním z úhelných kamenů filozofie firmy je snaha o co nejvyrovnanější herní vlastnosti klaviatur v celém rozsahu a současně dosažení optimální velikosti tzv. „Druckpunktu“ (což je vzduchový odpor ventilu na odtržení ) a mechanického pružinového odporu bez vzduchu. Tyto dvě složky herního odporu by měly být v rovnováze, s čímž se ve své praxi nesetkávám. Obě tremola s přetlakovým charakterem pro II. a III. man. jsou elektromechanická vlastní konstrukce a jsou velmi tichá a díky své robustnosti i trvanlivá. Rejstříkové zásuvky jsou zhotoveny z tehdy ve velkých formátech dostupného PVC (délka vzdušnic 200cm!), z důvodu měkkosti povrchu a tepelné roztažnosti jsem však od tohoto nástroje začal na zásuvky s nejlepšími výsledky skelný laminát. Původní sololitové dvouvrstvé zásuvky s elastickými koženými průchodkami byly zcela nepoužitelné a posloužily jako vrtací šablony. Utěsnění zásuvek shora je provedeno standartně Schmitovými těsnítky, spodní plochu těsní potah tvrdou tkanou plstí.

Tónová traktura

 Je ve všech strojích mechanická a jen některé spojky jsou elektrické, ovládané vlastní spojkovou elektronikou. Je nová, s využitím původních repasovaných hřídelnic a části původních úhelníků, které jsou sice sololitové, ale po překonstruování ložiskového uložení fungují precizně a nebudou mít menší životnost, než současná provedení (uložení v robustních kalibrovaných Textitových ložiscích na nerezových oskách). Použité abstrakty jsou zčásti původní, upravené pro nové uspořádání. Vzhledem ke značným délkám traktury má každá regulovatelné předpětí pomocí dobře přístupných napínacích rámů. Právě kvůli délce jednotlivých traktur jsem volil vertikální uspořádání nástroje tak, aby byly co nejdelší úseky zavěšeny svisle- vzhledový aspekt byl upozaděn a jaksi logicky vyplynul z funkčního uspořádání strojů. To je nakonec také jeden z pilířů firemní filozofie: varhany jsou hudebním nástrojem a vše má tedy být podřízeno jeho zvuku a herním vlastnostem, které umožní zamýšlený zvukový „obraz“ vytvořit. Proto je vedení tónové traktury prvořadé a to i za cenu jiných konstrukčních či výrobních problémů (např. použití výsuvných podvozků pro přístup do nástroje zezadu).

Rejstříková traktura

 Je čistě elektrická, přesouvání zásuvek zajišťují dvojčinné výkonné magnety s vlastní řídící elektronikou, zajišťující aktivní brzdění na konci tahu- hlučnost přerejstříkování se tak radikálně snižuje. Zajímavým faktem je to, že obdobnou funkci řídící elektroniky začala nabízet až později a jako jediná fy Laukhuff. Jejich funkce je ovládána rejstříkovými magnety hracího stolu, též vlastní konstrukce (viz výše) a ty jsou přesouvány buď ručně, nebo pomocí programu počítače. Napájení je zabezpečeno spec. třífázovým zdrojem 24Vss/2kVA, umístěným v potstamentu varhan.

Vzduchotechnika
 
Zásobování vzduchem je zabezpečeno dovezeným ventilátorem, instalovaným ve věži vedle kůru. Pro dosažení teplotní stability je vzduch nasáván z prostoru kůru přes textilní velkoplošný filtr. Prvním stupněm je opravený dovezený měch, umístěný v přízemí varhan a vlastní individuální regulaci tlaku ve vzdušnicích zabezpečují nové membránové regulátory ve dnech ventilových komor. Rozvod tlakového vzduchu nástrojem je řešen jak dřevěnými kanály, tak i spec. flexibilními hadicemi. Vzhledem k danosti píšťalového materiálu bylo nutné rekonstruovat původní nízké tlaky vzdušnic, neboť jinak by bylo při kompletní přeintonaci nezbytné vkládat nové píšťaly a dělat zásadní cínařské předělávky, což je velmi nákladné a bylo tedy rozhodnuto tlaky zachovat. Vzhledem k velkému útlumu zvuku na kůru se to ovšem projevilo negativně tím, že při zachování barevného obrazu nástroje došlo k jeho výraznému zeslabení. Pozdějšími pokusy jsem si ověřil, že by „sílu“ nástroje bylo možné významně zvýšit pomocí zvětšení tlaku vzduchu ve vzdušnicích na únosnou míru, primárně by však zde musel být zájem farnosti o dotažení tohoto varhanního projektu k větší dokonalosti- ten však bohužel chybí.

Nosná konstrukce a skříň 

Věren své firemní filozofii jsem zhotovil základní nosnou konstrukci z masivních svařovaných segmentů a případné deformace zatížením píšťalovými stroji jsou kompenzovány systémem seřiditelných výztuh. Celá je pak mnohonásobně zakotvena do stěny za varhanami. Zajišťuje tak stabilitu a trvanlivost nástroje, což je podmínkou dobré funkce mechaniky. Varhanní skříň je sestavena z panelů, zhotovených z masivní borovice a totéž platí i o výplních. Je na konstrukci zavěšená a její „pracování“ v závislosti na teplotě a vlhkosti nemá na funkci vnitřního stroje vliv. Povrchová úprava je provedena mořením na odstín kazetového stropu (výplně jsou světlejší) a je lakovaná matovým lakem.

Zvuková stránka varhan
 
I přes intonační korektury ve směru větší zpěvnosti rejstříků zůstala věrná svému základnímu zvukovému konceptu, danému rejstříkovou dispozicí. Stále má tedy nejblíž k severoněmeckému baroknímu typu s důsledně vystavěnou principálovou pyramidou až do nejvyšších poloh, mnohonásobnými mixturami a bohatou paletou jazykových rejstříků. Je tedy vhodný pro významnou část varhanní literatury. Pokud by byl větší zájem o jeho stav (t.č. neradostný), bylo by možné a žádoucí jeho stav a možnosti výrazně zlepšit.    

Facit 

 Nástroj vznikl v letech 1995 – 1998 jako náhrada původního, krnovskými Riegry rozšířeného nástroje Jana Tučka z roku 1939. Nástroj sice velký, ale nekvalitní a poruchový, byl nejnutnějšími zásahy „udržován při životě“ do té doby, než se skupina prvotně zapálených nadšenců chopila nabídky z Německa na symbolické odkoupení rozebraných vyřazených varhan z Emdenu. Doba,místo jejich vzniku a moderní architektura kostela rozhodly o koncepci tohoto původního nástroje- jednalo se o modernistický, tvrdě neobarokní nástroj severoněmeckého typu. To spolu se zchátralostí zřejmě rozhodlo o jeho výměně. Vzhledem k velmi malým finančním možnostem jsem se rozhodl v dosažitelné míře co možná nejkvalitněji zhodnotit větší část dovezených dílů na platformě mého vlastního projektu. Můj návrh na vestavbu varhan do oblouku boční lodě (vzhledem ke špatné akustice kůru, o které se vědělo) byl zamítnut a tak byl tedy postaven na kůru. Proto přes veškeré technické i intonační úsilí působí v chrámové lodi slabě, ačkoliv zvukový obraz není tímto faktem ovlivněn.

Dovětek pod čarou
Puvodní podoba nástroje fy Führer z Fridrichshavenu, jehož díly byly převezeny z Emdenu (Německo)  a tato fotografie je jediným dokladem o jeho původním vzhledu a způsobu instalace.

Nástroj severoněmecké firmy Führer z Fridrichshavenu byl původně instalován v evang.kostele v Emdenu (též severní Německo) . Jak je ze snímku patrno, obsahoval bezpočet převodových mechanizmů a musel být zhuštěn na max. míru . Na původní rozvržení lze usuzovat jen z této fotografie - jiná dokumentace se nedochovala . Rozebraný nástroj byl  uskladněn několik let v depozitu varhanářské firmy Schmit (v ne zrovna ideálních podmínkách). Posléze byla větší část dílů převezena do Ostravy a částečně do Krnova . Samotné dílo pak není rekonstrukcí , jak se někteří domnívají, ale zhotovením nástroje nového .Z původního nástroje se zachovaly vzdušnice ,píšťalnice a větší část píšťalového materiálu- většinou v dosti bídném stavu a na nízké technické a materiálové úrovni . Koncepce nástroje byla zcela přepracována a změněna a v rámci nového architektonického řešení byla varhanní skříň  postavena nová , taktéž prospektové píšťaly musely být zhotoveny nové . V principu lze tedy tvrdit, že jde o nástroj nový, vytvořený za použití starých částí . V tomto duchu se odvinula i cena nástroje, jenž jen stěží pokryla výdaje se stavbou spojené . Lze směle říci, že za daných podmínek bylo vynaloženo a provedeno maximum možného a je jen škoda, že tento nástroj postrádá péči, odpovídající jeho umístění a funkci .Jediným nedostatkem je lokace nástroje na západní kruchtu, na tuto skutečnost však autor a stavitel neměl  vliv.